Jednoho dne jsem se toulal jižním Los Santos, když se mi právě podařilo zmizet sledovačce po vykradení svého 137. obchodu a stala se ta VĚC. Uviděl jsem plakát.

Jak jsem po jeho prostudování pochopil, policie v Los Santos má tak tragický podstav policistů, protože jejich úmrtnost dosáhla nových, dosud nepoznaných hloubek, že se rozhodla spustit velkou náborovou akci s názvem „I z vrahů může být policista“. Dále psali, že zvyšují náborový příspěvek, snižují nároky na vzdělání (stačí umět počítat úplatky), promíjí všechny dosavadní zločiny a jako hlavní bonus – obědy v policejní kantýně zdarma a zabavené drogy z policejního skladu s 25 procentní slevou.

Protože již několikrát jsem si říkal, že by bylo zajímavé seznámit se se zločinným životem v našem rušném městečku i z druhé strany barikády, a také proto, že vykrádání obchodů mě momentálně přestalo bavit, řekl jsem si, ZKUS TO.

I vydal jsem se jednoho zachmuřeného rána na místo uvedené na plakátu, kde se měli zájemci o práci policisty shromáždit. Už při příchodu jsem si uvědomil, že to asi nebyl nejlepší nápad v mém životě. Kromě hrstky dalších zoufalců či bláznů – těžko v první chvíli soudit – zde stálo několik policejních krujzrů a autobus. Kromě techniky nás nováčky uvítala i skupina instruktorů, kteří museli vidět opravdu mnoho německých válečných filmů, protože jejich zupáctví a drsnometody byly patrné na první vyštěknutí.

Nechali nás v dešti dřepovat, klikovat, buzerovali nás horem, buzerovali nás spodem a ten uprostřed i zpředu dozadu. No zkrátka hrůza hrůz – a to nemělo být všechno – měl nás čekat ještě velice dlouhý a tvrdý kurz přežití. Když se na nás, nováčcích, instruktoři dost ukojili, nahnali nás do autobusu a jeli jsme. Dvě policejní auta nás jistila zepředu, další dvě zezadu. Nebyl jsem si jistý, zda nás vezou na kurz nebo na popravu. Cestou jsem si však s hrůzou uvědomil, že výsledek bude patrně naprosto stejný – SMRT.

Dojeli jsme k hlavní vojenské a letecké základně, kde se měl kurz konat. Jaké nás však čekalo překvapení – měli zavřeno!!! Vůbec se s námi nikdo nebavil a na základnu nás odmítli vpustit. Když nepochodili ani naši instruktoři, bylo rozhodnuto kurz odložit na dobu, kdy základnu otevřou.

Co nás tam čeká? Jaké hrůzy a šílenosti? Zajímá vás to také?

Pokračování příště…